Život v karanténě.

Původně jsem nechtěla psát článek o karanténě. ALE (muselo se objevit) někde jsem si zašantročila papír s tématy, které jsem měla připravené no a ani za nic si teď nemůžu nic vybavit. Takže jsem přemýšlela o čem bych mohla tento týden psát a řekla jsem si proč ne. Chtěla bych se s Vámi podělit o můj pohled na věc a o mou karanténu. I když ani nevím, jestli se je o co dělit. 😀

Koronavirus je teď jedna z nejvíce řešených věcí a ještě aby nebyla, když je to aktuální problém celého světa. Já jsem už snad od mala za to, že co se má stát se stane a že se vše děje z nějakého důvodu. Jen tak se nic nestane a věřím, že to vše zase přejde a my si budeme moci užívat naše životy naplno se vším všudy. Doufám, že to všichni zvládáte v rámci možností i s úsměvem na rtech. Bývala jsem strašně negativní osoba, časem jsem se snažila myslet více pozitivně. Začalo se mi to dařit a už jsem s držela v nějaké té linii pozitivity (ne vždy to šlo, ale to všichni známe) no a když teď nastala taková situace, tak mě až překvapilo, jak jsem dokázala udržet vcelku pozitivní přístup. Snažím se nemyslet na spatné věci, ale soustředit se na to dobré. Na to, co nám toto vše může přinést. (Nezapomínám na to špatné, ale když budu vnímat hlavně to, dostanu se zase do bodu kdy budu věčná negativistka, a to já nechci) !!

Já a karanténa?

Ve zkratce jsem odpočívala, ale byla jsem i produktivní! Pila kávu – HODNĚ KÁVY, vyhrála pár soutěží, založila blog, psala články, navázala pár spoluprací a užívala si času sama pro sebe a zbytek trávila s mým přítelem. Ale trošku to rozeberu..
Jedna taková březnová středa, končíme poslední přednášku ve škole a mi se začalo kupit množství zpráv na mobilu nejen od séger, že budou zavřené školy. No jenže my jsme VOŠka že jo takže jsme nevěděly, každopádně všechny jsme tak nějak doufaly, že dost možná od zítra nebudeme muset docházet do školy minimálně na dva týdny. Nakonec to tak vážně bylo a kéž by jen na dva týdny. Stal se z toho měsíc, nakonec dva a teď už se do školy podívám až na závěrečné zkoušky. Na jednu stranu mi to vlastně ani nevadilo, protože jsem spíše ten typ studenta, který se naučí i sám a na přednáškách stejně nedokáže po většinu času vnímat. Ale na druhou stranu člověku po čase začne chybět i to, co jej nebavilo ale hlavně kontakt se spolužáky a sranda, která k tomu patří. Se školou se zavřelo vše a skončily nám i tréninky, což znamená VOLNO, to já moc neznala.
První dny jsem se rozhodla stagnovat. Skoro nic jsem nedělala, užívala jsem si trochu odpočinku (pila kávu, ležela, četla, koukala na seriály) a jediné k čemu jsem se opravdu dokopala bylo dokončení mé absolventské práce a komunikace s mou vedoucí práce. Po odevzdání absolventky jsem ale nezlenivěla a udělala jsem strašně rychle všechny seminárky, prezentace, no jednoduše vše, co bylo třeba. Dalo by se říct, že má karanténa byla vcelku produktivní. Taky jsem založila tento blog, což je pro mě veliká věc. Ale ukecala jsem se a je to skvělé, mám z toho fakt radost. Psaní mě baví a naplňuje. Krom toho jsem začala doma ZASE po nějaké době častěji cvičit a chytlo mě to mnohem více než kdy jindy. Takže jsem si našla novou zálibu! A když nebudu řešit jen tyhle věci, tak jsem si primárně strašně moc uvědomila. Přemýšlela jsem nad životem a ten čas, který jsem musela trávit sama se sebou mi ukázal, koho ve svém životě CHCI a POTŘEBUJI a kdo je pro mě jen přítěž, která mě táhne dolů. Neskutečně osvobozující pocit si uvědomit tolik věcí. I těch, které chcete změnit a které chcete dělat jinak.

Za mě mi karanténa více dala než vzala! A myslím si, že nebudu jediná, jak tak sleduji lidi okolo sebe. Já sama už měla priority nějak seřazené, ale tyhle dva měsíce mě ve všem akorát utvrdily a pomohly mi to ještě kapánek poupravit. Jsem teď mnohem šťastnější a těším se na to, co má být a co bude.

Vy a karanténa?

Nevím jak vy, ale já teď strašně ráda čtu články a příspěvky ohledně toho, kdo jak tráví karanténu. Co mu to dalo, co vzalo a všechny tyhle věci okolo.. S hodně kamarádkami jsem to i řešila. V něčem jsme se shodli, v něčem ne, ale i tak si ráda vyslechnu druhé. Baví mě slyšet všechny ty životní příběhy a situace. Myslím si, že nás všechny to navzájem obohacuje a dá nám to každému něco, byť malého, do života.
Tak mě napadlo, že bych se mohla zeptat i mých věrných čtenářů a těch, kteří na můj blog zabloudili a přečetli si tento článek. Co vy a karanténa? Jak to zvládáte? Přineslo Vám to něco do života? Něco dobrého, špatného, naučili jste se něco? Cokoliv co Vás napadne mi můžete napsat ať už do komentářů nebo mi napsat kdekoliv na sociální sítě/email..

Budu jedině ráda a ráda o tom s Vámi hodím pokec.
Mějte se krásně,
P.

Příspěvek vytvořen 58

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek