Začátek mé foto cesty.

Jak dlouho fotíš? Jak jsi se k tomu dostala? Je to tvůj koníček?“ A spoustu dalších takových otázek slýchávám dost často. Ráda bych Vám tedy řekla, jak to všechno vlastně začalo. A tím tak vysvětlila, proč mám v názvu mého blogu slovo objektiv.

Vezmu to od začátku a myslím si, že když napíšu, že mě fotografování bavilo vlastně odjakživa, tak nebudu daleko od pravdy. Asi si ani nevybavím, kdy tahle láska vznikla, ale co mám v paměti jakoby to bylo včera je období, kdy se k nám domů dostal jeden trochu lepší foťák od Canonu. Nebyla to zrcadlovka, ale fotit uměl a to bylo hlavní. Pořád jsem si jej brala a půjčovala, vznikaly na něj mé úplně první fotky, které jsem pořizovala a fotila jsem na s ním už i mé kamarádky. Některé z nich si na to možná dost dobře vzpomenou.

Čas utíkal, já fotila vše možné i nemožné a když jsem pak dostala na své 18. narozeniny penízky, tak bylo jasno. Nechtěla jsem moc utrácet, jelikož já jsem celkem šetřílek a nerada nechávám mizet ze svého účtu byť jen kačku. ALE! Zrcadlovka byl můj sen, a tak jsem nějaké penízky investovala a koupila si svou první oběť! 😀 Zrcadlovka od Canonu se základním objektivem, k tomu paměťovku, stativ a brašnu (jop do teď lituju, že jsem nekoupila rovnou větší, když už stála tolik). Mým takovým velkým začátkem byl tedy rok 2015.

Fotka z mého prvního focení.
Fotka z úplně prvního focení s mou kamarádkou Natálkou.
Jen mě mrzí, že fotka je už tolikrát přetahovaná a tolikrát jsem o některé přišla a zachraňovala je všemožnými způsoby zpět, že už nemá takovou ostrost a kvalitu, jakou měla.


Své narozeninky slavím o letních prázdninách, a tak jsem si během prázdnin dovezla domů svou velikánskou lásku ve hmotné podobě. Neuběhlo moc času a já už byla domluvená s Naty, že zajdeme nafotit nějaké fotky. Znaly jsme se hlavně díky mažoretkám, takže jsme se sebraly a šly jsme fotit nejen portrétovky, ale i nějaké gymnastické věcičky. Hodím Vám sem pár zachráněných fotek.

No a takhle to začalo.. Nic víc, nic míň prostě jednoduše. Začala jsem pak fotit své kamarádky a svou rodinu (všichni byli strašně nadšení, asi tak maximálně dvakrát, ale pak mě měli chuť zabít, když jsem jim neustále mávala s foťákem před obličejem) 😀 Ale přežili to a do teď jsem jim vděčná, protože právě díky těmto lidem jsem se více rozfotila a naučila ty úplné základy.

Jak šel čas, tak jsem fotila stále převážně kamarády. Občas na můj popud, někdy se ozvaly holky. Někteří mi za focení dali pár korunek, protože mi chtěli udělat radost (ikdyž mě bylo blbé si i to málo vzít), většinou mě holky pak zvaly na kafčo na což já slyším moc dobře! 😀 Tím mě vždy klofly a já už neodolala že jo..

Rozhodla jsem se pak, že by bylo dobré udělat si stránky nebo cokoliv, kde bych mohla svou tvorbu dávat. Takže vznikl můj druhý instagram a po čase i mé webovky. Mnou focené fotografie najdete také na Zoneramě, kde mám takové své MALÉ PORTFOLIO.

Hodně z Vás mi kladlo otázku, jak jsem se sakra dostala ke svatebnímu focení? Však to začátečník nemůže mít vůbec lehké se k takové příležitosti vůbec dostat. U mě to bylo úplně jednoduché. Úplně první svatba byla mé mamky.. Měla svatbu snad o 5 lidech včetně mě, a chtěla jen pár fotek, aby měla vzpomínku. Nic velkého. Tohle byla KATASTROFA 😀 ty fotky raději ani nikam dávat nebudu. V té době ještě nebyly až tak hrozné, ale když se na to dívám zpětně, což je po pár nafocených svatbách, tak se chytám za hlavu co jsem to vlastně fotila.

První focení svatby (dva roky po aktivnějším focení na mou zrcadlovku).


Každopádně po 2 letech od zakoupení zrcadlovky se mi naskytla příležitost nafotit první svatbu a to mamince od mé nejlepší kamarádky. To byla šance, která se neodmítá. (Znám tam pár lidí, nebudu tak bezradná kdyby něco.. tohle pro mě byla naprosto nejlepší možná varianta, jak si vyzkoušet focení svatby). A bylo to super, zjistila jsem, že mám svůj styl focení a že úplně beznadějná nejsem. Myslela jsem si totiž, že se budu topit a budu ztracená sotva zapnu foťák. Ale je to super, každý další „CVAK“ Vás posune kupředu. Hodím sem pár fotek, které jsem taktéž zvládla zachránit před ztracením se.


Ani ne za měsíc jsem pak fotila další svatbu, která byla skvělá. Byla nejen plná focení, ale také zábavy, jelikož jsem si ji zároveň užila. Znala jsem tam velikou spoustu lidí a přišla jsem si jako jedna velká součást svatby. Takže dvě svatby během léta 2017.

Druhá svatba.


Nebudu přidávat více fotek, jelikož by to byl zase článek na celý den. Co ale musím říct je, že jsem samouk.. hobby fotograf a na vše přicházím sama a snažím se každým focením posouvat kupředu. Jsem ráda za každé focení, které podniknu ať už z vlastní iniciativy nebo se mi někdo ozve a má zájem.

Za těch necelých 5 let, co fotím jsem už mohla vyzkoušet nejen portrétové focení, ale také svatební, reportážní a těhotenské. Všechny mají něco do sebe, ale ty svatby to je prostě něco co já miluji! Ráda bych Vám o tom zase napsala třeba v dalším článku. Řekla bych jak jsem se dostala k jednotlivým typů focení, jaký je můj styl, co mě baví nejvíce a třeba vizi do budoucna. Pod článek Vám hodím ještě pár fotek z mých začátků, ale kdyby Vás zajímalo víc z mé tvorby vše najdete přes mou foto stránku. Odkazy popřidávám 🙂

+ na mém instagramu http://www.instagram.com/privarovaphoto jsem také spustila soutěž o focení, která trvá do 30.6.2020 do 20:20. Budu ráda, když se zapojíte!

Děkuji za přečtení a bud se těšit zase v dalším článku!
Vaše P.

Druhá svatba, 2017

Příspěvek vytvořen 63

2 komentáře u „Začátek mé foto cesty.

  1. Ahoj, můžu se zeptat s jakým vybavením jsi fotila předtím svadby a s jakým fotíš teď ? Myslíš že by se to dalo zvládnout i jen se základem ? 😊

    1. Ahoj jasně, začínala jsem s takovým základem. Nejmenší/nejlehčí zrcadlovka od Canonu. Přesněji je to EOS 100D a je skvělá, do teď na ní nedám dopustit. Určitě zvládneš focení i se základem.. a myslím si, že když se chce člověk jako fotograf třeba nějak prosadit nebo zaujmout, tak to není vůbec o technice. Pokud má člověk dobré nápady, je kreativní a umí to třeba s lidma a popřípadě pak zvládne nějak trošku tu úpravu fotek, tak sto pro druhé zaujme. Pak už spíš jestli to chce člověk fakt dělat na nějaké extra úrovni jako profík, tak pak jasně..to je třeba lepší vybavení a podobně aby tam byla trochu lepší kvalita. Ale myslím si, že technika není vše. Pokud má někdo zrcadlovku a vybavení v hodnotě desítek možná i stovek tisíc, ale nemá nápady a podobně, tak to mu ani ta kvalita nezaručí úspěch 🙂 Takže si myslím, že opravdu technika není úplně vše.
      Ráda to s někým klidně proberu a pořeším, takže klidně napiš, kdyby tě ještě něco zajímalo a podobně ..:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek