Krize a demotivace

Většina z Vás, co čtete můj blog, mě sledujete na instagramu. Nebo spíše jste mě sledovali na tom, který mi smazali. A to je přesně ten důvod proč jsem se rozhodla, že se vrhnu na sepsání tohoto článku. Tohoto stylu a typu. Myslím si, že nic takového jsem na blogu ještě neprobírala a nezabývala jsem si ničím tak úplně v negativnějším smyslu. Snažím se být co nejvíce svá a přenášet na Vás a na druhé hlavně pozitivní energii a myšlenky. To se ale bohužel tak úplně nedá dělat pořád. I já jsem někdy smutná, někdy (čti často) se mi nedaří a tak Vám chci sepsat článek zase trochu jinak. A taky Vám dát možnost poznat další kousek mě samotné trochu více.

Jak se to stalo? Sama netuším.

Jak to začalo? Jak už jsem výše zmínila, přišla jsem o svůj účet na instagramu. Dlouhou dobu jsem se snažila a bavilo mě to. Budovala jsem si tam něco SVÉHO. Něco, co mi „nikdo nevezme.“ Teda to jsem si myslela.. Bohužel se ukázalo, že vezme. Abych Vám to trochu přiblížila. Jednoho dne jsem se vzbudila, udělala si kávu a pustila se do práce. Mezitím jsem si stihla užít i radost z toho, že se naše hokejistky dostaly na ZOH!! Mám tam totiž spolužačku, a tak jsem s radostí na instagramu sdílela gratulace. Během chvíle mi ale ztuhnul úsměv na tváři. Chtěla jsem někomu odpovědět na zprávu na instagramu a z ničeho nic jsem se tam nemohla dostat. Vyskočilo na mě pouze okénko, že mám zablokovaný účet a že můžu poslat nějakou žádost. To jsem samozřejmě ihned udělala. O pár chvil později mi to stejné udělal facebook a messenger. I tady jsem se samo sebou hned odvolala a poslala žádost.

Když se to stalo i v aplikace business manager, kde jsem potřebovala odepsat na zprávu ohledně jednoho focení, tak už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se. Říkala jsem si, že kvůli takové věci přece nemůžu brečet. Že nemám instagram, kde jsem měla několik tisíc sledujících /i když teda pro někoho je necelých 8 tisíc málo.. pro mě to bylo více než si dokážu já sama představit.

Žádost o přezkum? Evidentně zbytečnost.

Musím říct, že když mi vyskočilo okénko, že můžu odeslat žádost o přezkoumání blokace, měla jsem v sobě takové smítko naděje. Udělala jsem to, jak na facebooku, tak na instagramu.. k čemu mi to ale bylo? Je to už skoro měsíc a půl a já stále nic nevím. Musím říct, že když vyskočila tabulka, že většinou jim přezkoumání zabere den a kousek (i když teda absolutně nechápu, co je sakra den a kousek 😀 ), myslela jsem si, že ti nějak dopadne. Minimálně jsem věřila, že zjistím alespoň důvod toho, proč mi to zablokovali. Do žádosti jsem dávala i svou občanku, takže jsem si říkala, že díky tomu přece musím mít svůj účet zpět, kdyby mi jej třeba někdo naboural nebo něco takového.

Každopádně nic.. týden jsem z toho byla sice smutná, ale pořád doufala. Po týdnu už jsem přestala doufat. Takže aktuálně nemám naději, že se něco vyřeší. Jediné, co jsem za tu dobu, co jsem bez účtu zjistila je to, že mi byl zablokovaný facebook a tím, že mám účty propojené tak instagram. Nechápu proč facebook, kdyby instagram tak si řeknu no tak jsem asi zveřejnila něco, co se někomu nelíbilo. Ale na facebooku jsem skoro mrtvá s aktivitou i vším ostatním, takže mi to rozum nebere.

Krize a demotivace

Tím jsem chtěla jen v rychlosti shrnout, co se stalo. Nebo spíše nestalo? Ale abych se dostala k tomu, o čem chci mluvit (psát). Popravdě tohle vše mě tak neskutečně demotivovalo a zamrzelo, že aktuálně i po měsíci a půl, nemám chuť něco tvořit. Nemám chuť a náladu se snažit na tom nově založeném profilu cokoliv budovat. Protože co když se mi povede horko těžko znovu získat byť jen nějakou část sledujících zpět a oni mi zase profil zablokují? Asi nemám sílu.

Popravdě je to těžké, když ani já si nemůžu přesně vzpomenout na všechny, které jsem ráda sledovala. Někteří mají na instagramu tak složité jména nebo špatně zapamatovatelné.. a přitom tak nádherné a inspirující instagramy. A nemám je, pořád jsem je nedohledala. Ani ty osůbky, se kterými jsem se třeba poznala díky někomu nebo na nějaké akci. Člověk nemá šanci si zapamatovat a vzpomenout na všechno a všechny. Je to na nic.. moc bych si přála, abych ten profil měla zpět. A to mi teď nejde jen o to mít tam kvanta lidí.

Smutné na tom je hlavně to, že mít tam mnohem více lidí, získávalo by se mi to vše zpět mnohem lépe. Ale tím, že můj instagram byl tak nějak stále v rozjezdu, tak je to náročnější. Demotivuje mě to, ale zároveň si říkám, že mě to bavilo. Bavilo mě sdílet, předávat tipy a zkušenosti. Poznávat skvělé lidi a hlavně svým sledujícím díky nějakým těm spolupracím, dopřát i nějakou tu slevu a nebo i výhru díky soutěži na mém profilu.

Spolupráce = kapitola sama o sobě

Popravdě tohle nevím, jak dopadne. Problém se ztrátou účtu v době, kdy se měly zveřejňovat kampaně a věci v rámci BLACK FRIDAY období, to není tak úplně ideální stav. Zatím jsem ve spojení s Poster Store, se kterými tento problém řešíme a ještě s jednou společností, kterou jste u mě ještě neviděli a měla jsem Vám ji představit. No věřím, že to vše dobře dopadne a nějak to společně vyřešíme.

Snaha

I přes to všechno se plánuji snažit být aktivní na novém instagramu. Tak nějak věřím, že časem si třeba někteří vzpomenou, že ode mě neviděli dlouho žádný příspěvek a zkusí mě najít. Prosit někoho o sdílení mého profilu se mi moc nechce, ale občas mi ta myšlenka hlavou proletí.. jen já taková nejsem, takže pokud to udělám, nebudu z toho úplně nadšená. Na druhou stranu si říkám, pokud by to k něčemu bylo a vrátilo mi to alespoň pár těch skvělých sledujících, které jsem mělo, tak by to za to stálo.

Pokud se mi to nepovede, nic se neděje.. hold budu mít instagram jen jako svůj deníček pro sebe a budu sdílet to, co do teď v rámci možností, ale pouze pro těch pár stovek lidí. 🙂

Vděčnost

Jsem ale vděčná, že mám alespoň ten blog a podcast. Dvě místa, kde si můžu vypsat srdíčko a dostat ze sebe to, co chci říci a napsat. Není Vás tu aktuálně tolik, jelikož spousta lidí si četlo články díky mému sdílení do stories a feedu.. ale jsem ráda za každého z Vás. DĚKUJI!

On ten dnešní článek asi neměl tak úplně hlavu a patu, jen jsem chtěla napsat něco z toho jak to mám.. co se stalo/nestalo. A doufám, že se Vám všem daří a těšíte se na Vánoce. Jo Vánoce.. chtěla jsem Vám napsat jako loni spoustu vánočních článků.. tipy na dárky, filmy, seriály.. prostě ty vánoční věcičky. Ale tahle situace s mými sociálními sítěmi, jsem na to upřímně neměla tu dostatečnou chuť a motivaci. Jak už jsem psala. Tak snad mi bude pro letošní rok odpuštěno. 🙂

Vánoce (nebo spíše celý prosinec) jsou samy o sobě docela hektické období, protože se všichni snažíme shánět dárky před svátkama.. dělat doma pořádné úklidy a je toho tak nějak spoust a před tím koncem roku. Já už se těším až si prostě jen sednu a nebudu muset nic. Pustím si seriály, filmy, vypnu. Nebudu řešit focení (i přes to, že ho miluju a jsem vděčná, že se mi daří), školu a žádné problémy. Až si sednu nad blogy ostatních a počtu si, co vše jsem zanedbala. Až projedu instagramy a třeba najdu ty, které jsem sledovala. Však to znáte. Hlavně se ale těším na čas se svými blízkými. <3

Mějte se krásné a užijte si svátky, jak nejvíce to půjde.
Já se na Vás budu těšit zase u dalšího článku.
P

Příspěvek vytvořen 73

2 komentáře u „Krize a demotivace

  1. Ach Peti, stalo se mi něco pdoobného. Bylo to ale o něco lepší, já jsem takové číslo a publikum an svém instagramu neměla. Ty jsi tam těch lidí měla spoustu! Strašně mě to zamrzelo a profil jsem sdílela. Věřím, že se to brzy zase vrátí a přinese ti to i nové publikum, moc bych ti to přála. Tvůj Instagram sleduju moc ráda, nicméně naprosto chápu nechuť a neinspiraci k dalšímu tvoření.

    Co se týče podpory IG a FB, tak ta je strašná. Respektivě není, žádná prostě není. Řešila jsem problémy se svým účtem, i s firmou, pro kterou jsem spravovala sociální sítě a odezva od nich je příšerná. Mluvila jsem s nějakými pány z Indie, kteří mi nebyli schopni poradit vůbec nic, starý účet se všemi vzpomínkami v archivu stories je fuč a už to nikdo nevrátí.. Chápu, že tě to mrzí.. Ale koukej na to pozitivně a vezmi to jako příležitost:) Moc držím palce a přeju hodně štěstí, zdraví a úspěchů do nového roku 2022! <3

    1. Já se z toho popravdě nějak moc nehroutím, smířila jsem se s tím.. jen je mi to trochu líto. Jsi skvělá a moc moc děkuju!! Napsala jsi to naprosto dobře a v souznění s mými zážitky s podporou.. která, jak říkáš vážně není.. Děkuji za milá slůvka, jsi poklad!! Jsem ráda, že mi instagram a blog nadělil takové osůbky, jako jsi ty!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek