Absolventka a jak se nezbláznit

Absolventská práce jako téma článku na blog ?

Zvolila jsem toto téma, jelikož je pro mě nyní hodně aktuální a myslím si, že by mé poznatky mohly pomoct třeba právě budoucím studentům VOŠ/VŠ.

Po střední jsem se vydala stejným směrem a chtěla jsem pokračovat v oboru ekonomiky, účetnictví, marketingu a managementu. Bohužel se stala „matematika“ a báňskou jsem během prvního ročníku vzdala.. osud tomu chtěl a já se ocitla na vošce, což pro mě v té době bylo asi to poslední, co jsem chtěla studovat.

Ve zkratce .. 3 roky na Vyšší odborné škole sociální, rok na dvou oboru sociální práce a sociální pedagogika, zbylé dva roky zaměřeny pouze na sociální práci.


Už od prváku byla pro mě strašákem právě „ABSOLVENTKA“ .. a to i přes fakt, že psaní a vše co se toho týče mi nikdy nedělalo problém. V prváku jsem si řekla: „kašli na to, kde je do třeťáku.“ Každopádně dva roky utekly jako nic a já jsem ve třeťáku, svého strašáka jsem odevzdala a čeká už mě (kéž by) POUZE obhajoba a absolutorium (ze 4 předmětů).

V letním semestru druhého ročníku jsme si měli vybrat téma, kterého se bude naše závěrečná práce týkat. Já měla jasno hned. Přes všechny absolvované praxe jsem byla nadšená z té v dětském domově. Takže, když se ke mě dostal papír, ani jsem neváhala a napsala DĚTSKÝ DOMOV. Vše jsme mohli ještě změnit a upřesňovat, tudíž jsem si s tím ani tak moc nelámala hlavu. Na konci druháku jsme měli odevzdat několika stránkový nástin absolventské práce, jen abyste věděli, tak asi nikdo z nás netušil, jak se tohle vše sakra píše a co se od nás očekává. Sesmolit těch 10 stran textu o tématu, kterému bychom se chtěli v práci věnovat bylo nakonec docela v pohodě, ALE !! nechtělo se mi do toho, to byl ten problém (dělám, jakoby se některému studentovi chtělo něco dělat) 😀

*BLIK* A abych nezapomněla, zároveň s tématem, jsme si museli vybrat vedoucí práce což byla dost bojovka. Všechny profesorky byly totiž tak rychle zabrané, že už na Vás neměly místo. Já měla to štěstí, že jsem stihla chytit flek u profesorky, která mi byla sympatická a znala jsem ji z předmětu, který jsme s ní v prváku měli. DÍKY za to, protože spolupráce s ní byla super a teď si nedokážu představit, že by mou práci měl vést někdo jiný.

A teď už k tomu třeťáku.. přišla řada na upřesnění tématu a názvu naší práce. „Příčiny umísťování dětí do dětského domova“ = to je „TA“ má půlroční práce.

Každý profesor, včetně mé vedoucí práce, nám říkal, že to nemáme nechávat na poslední chvíli a vrhnout se do psaní co nejdříve.
Zimní semestr uteče jako voda, pak máte zkouškové, vrátíte se do školy a v březnu odevzdáváte“ ..věta, kterou jsem slyšela nespočetně krát a byla mou noční můrou..

Můj plán byl začít psát už v září – nebudu Vám lhát, tohle mi nevyšlo, ALE naštěstí jsem si alespoň sehnala tu nejpodstatnější literaturu pro mé téma. Pomalu jsem se dala do psaní a nastaly zmatky. „AHA, my máme šablonu, do které to píšeme. SAKRA a co se píše tady, a JAK mám napsat toto? Co s tímhle, a jak se dělá zase tohle?“ Nervů a pocitu, že jsem v háji bylo dost, ale se vším jsem si nakonec nějak poradila. Během listopadu, kdy jsme měli praxe se mi podařilo sesbírat všechny potřebné podklady a informace pro praktickou část mé práce. No a úplně ten největší kus práce jsem udělala v prosinci. Netuším, jestli jsem měla tak produktivní dny nebo se už dostavil pocit ala hoří-ti-u-zadku.



Sama sobě jsem si zakázala přes Vánoce a svátky dělat cokoli do školy, abych si užila trochu volna a byla dostatečně odpočatá na zkouškové a dokončení absolventky. Kdyby se někdo chtěl zeptat, TAK TOHLE MI TAKY NEVYŠLO.. i přes svátky jsem se věnovala škole. Vypracovávala jsem si otázky ke zkouškám a skoro si ty Vánoce ani neužila. Tady přichází na scénu jedna z mých rad: dva – tři dny volna Vám neublíží a práce na Vás počká, oddechněte si, budete za to následně vážně rádi! Toto neplatí jen v případě psaní absolventek nebo jakýchkoliv závěrečných prací, ale v životě celkově.

V lednu jsem zabila hodně času jen přípravou na zkoušky a na psaní mi ho moc nezbylo. Po zvládnutí všech zkoušek jsem se teda pustila do dokončování absolventky, abych ji mohla co nejdříve odevzdat ke kontrole. Z kraje letního semestru se mi povedlo práci k již zmiňované kontrole opravdu odevzdat. Uběhl nějaký týden a vedoucí mi práci vrátila s pár poznatky a tipy. Měla jsem teda co dělat, jenže mě se prostě jednoduše řečeno vůbec nechtělo. Byla jsem líná a do úprav jsem se ani za nic nemohla přemluvit. Jeden den, dva dny, týden.. a SAKRA, přesně měsíc do konečného termínu pro odevzdání absolventských prací. Nastává čas pro mou druhou radu: ona ta věta „neodkládejte to, čas letí jako voda,“ byla vlastně pravda. Je těžké to slyšet, ale je to tak.

Tady se přišlo ukázat mé typické já. STRES, vyvádění a neustálé myšlenky stylu „tak tohle nemám nikdy šanci stihnout,“ kterých jsem se nemohla ani za nic zbavit. Netuším jak, ale povedlo se a nakonec jsem se donutila. Sedla jsem si a práci začala upravovat a dávat dohromady. Nevěřícně jsem na tu obrazovku od noťasu koukala a říkala si „ty to vážně asi stihneš odevzdat.“ Rada číslo 3: zbytečně se nestresujte (to Vám v ničem nepomůže a spíš to věci zkomplikuje), zvládnete to a vše stihnete.

Co člověk nechtěl (nebo by to nikoho z nás asi nenapadlo) stala se situace s koronavirem. Došlo na uzavření škol a s tím nastaly komplikace při konzultacích ohledně našich prací. Naštěstí byla komunikace přes email rychlá a bez jediného problému. Práci jsem odevzdala ještě před termínem a neskutečně si v ten moment oddechla, že už to mám za sebou. Po dlouhé době jsem sama sebe musela pochválit. Rada č. 4: pochvalte se za vše, co se Vám povede, protože si to zasloužíte.

Nyní mám na emailu posudek k mé práci od mé vedoucí a čekám ještě na ten od oponenta. Tipuji, že v blízké době budeme moct odevzdat ve škole také tištěnou verzi absolventky. Jsem zvědavá, jak to nakonec vše dopadne, jestli nám zůstane stejný termín absolutorií nebo se bude něco posouvat a měnit, kvůli koronaviru. Kdo ví, každopádně já jen doufám, že nejpozději za dva měsíce, budu moct napsat „MÁM TO.“

Snažila jsem se to shrnout a zkrátit, co nejvíce to šlo. Na závěr musím ještě říct, že napsat absolventskou práci nebylo až tak náročné, jak jsem si myslela. Spíše jsem se toho bála, protože to pro mně bylo něco nového. Ale už teď se těším na psaní bakalářky, na které dojde už za pár měsíců, pokud vše půjde jak je v plánu. Ale o mém story se studiem třeba v dalším článku. Mohla bych to udělat jako nějakou sérii článků o studiu. Už i má sestra mi dala návrh napsat článek na téma studia na VOŠ/VŠ, prý by si to ráda přečetla a myslí si, že by nebyla sama. Tak co myslíte? najde se někdo další koho by to zajímalo a třeba mu to do budoucna mohlo pomoct?

Pokud ano určitě mi dejte vědět, budu moc ráda. Tak jako budu ráda za zpětnou vazbu nejen k mému článku, ale i k tomu jaké bylo Vaše psaní závěrečné práce nebo cokoliv co Vás napadne ve spojitosti se školou a studiem, co byste se mnou chtěli sdílet.

Teď už Vám jen chci popřát krásný zbytek neděle, posílám Vám zdravíčko!
Vaše P.

Mezi kávou a objektivem |By PethPrivarova

PS. Desky společně s tiskem mé práce jsem nechávala dělat přes stránky supervazby (https://www.supervazby.cz/) – skvělá komunikace, neskutečná rychlost a z mé strany naprostá spokojenost. Můžete si hotovou práci vyzvednout osobně, a to hned na několika místech v ČR, nebo si ji nechat dopravit domů přes dopravce (od určité ceny je doprava zdarma, což je strašně boží, i ušeřená 100 za dopravu je pro studenta potěšující zpráva.) Takže supervazby doporučuji, jak nejvíce můžu.

Příspěvek vytvořen 53

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek